By: Hout

Dirtbiker číslo 29, respektive 6. a poslední DB roku 2004. Hned v úvodu potěší reklama na DC, Corey Bohan rules neskutečným způsobem (nemůžu si zde odpustit malé rejpnutí do Majkla Marošiho: Takhle vypadaj Xgames, Vápenka rozhodně ne (viz minulý DB))). Když už jsme u reklam, je docela zajímavý porovnat domácí produkci (reklama Specializedu, Etniesu a nejvíc vychytávka majklmámamatysmámasomísu či jak to je na Ravo, výjimku tvoří pouze Vehicle) se zahraniční :o). Mimochodem reklama Manitou je taky slušnej nátěr. Docela dobře na mě zapůsobil úvod. Ačkoliv nevím, jestli téma vyhlášení cyklisty roku je tím pravým pro úvodní slova magazínu tohoto typu.

V novinkách se dovídáme zajímavou zprávu o návštěvě Tobi Wickeho a Senada Grosice v Monkey campu. Je jenom věčná škoda, jak špatně zde funguje spolupráce mezi Kamilem Feiferem (a nejenom Kamilem) a redakcí. Kdyby tomu bylo jinak, mohli jsme zde mít luxusní článek o těchto dvou vynikajících ridrech a jejich návštěvě v ČR. Je asi zbytečné, ptáti se proč. Alespoň že Kamil Feifer provozuje svoje stránky www.monkeybikes.cz , kde se nějaké info objevilo. Moji pozornost upoutala informace o snížení počtu závodů Českého poháru ve sjezdu, že by další skvělej tah pánů na svazu cyklistiky? Jakoby nic je v novince o Honzovi Valentovi zmínka o možném pořádání MS ve freestylu v roce 2005 v Praze, což by byl naprosto neskutečnej nátěr. Na toto téma by čtenáři pravděpodobně ocenili více informací, ale třeba vítězství Radka Basela v superprestižní Beginner A kategorii na MČR v trialu je přece taky zajímavé info, takže co. Hmmm. Podobně je na tom marketingová kampaň na kalendář Spacemana a Petra Krause, který se pravděpodobně neprodává podle očekávání a tudíž nás o něm redakce informuje znovu, hurá. O kalendáři Pepy Dresslera za krásných 279 kaček taky začínám vážně uvažovat. No, tak to bysme měli.

V kusovkách opět zase a navždy chybí délka top tube u Hara. Redakce ale odpovědnost svaluje na inzerenta, v tomto případě tedy na Katmar, ona je v tom vlastně nevinně a já jí tady tolikrát křivdil. Tíží mě svědomí, tíží.

Následující rozhovor s Michalem Matysem je v pohodě a názorně ukazuje, jak trnitá bývá cesta na vrchol. Zcela ojedinělý a naprosto přelomový je článek ze štvanickýho MČR ve streetu. Bouchněte šampáňa, je to tady. Po nevím jak moc dlouhé době skončilo informační embargo ze strany DB a čtenář se tak konečně dovídá, kdo že to za celým X-cupem stojí. O něco dále potvrzuje tuto skutečnost i report z Roxy, kde je dokonce slušná část fotky věnována banneru s poměrně velkým nápisem 4 elements. Neuvěřitelné. Jinak oba tyto články mají solidní úroveň, ačkoliv report ze Štvanice trochu zaostává, přeci jen Bulwa není žádný profesionální novinář. Z Roxy mi ale zase chybí objektivní postřeh, kterýmu se Sváťa velmi obratně vyhnul, že, když to řeknu na rovinu, bmxers dali mtbčkařům pěkně na prdel.

Celkově je úroveň všech hlavních reportů a článků na slušný úrovni a přinášej spoustu zajímavejch informací. Trochu pobaví pohled na štýlo Rendy Živnýho, který stojí za to a rozhodně nemůže v žádným čísle chybět :o) (bikrosáci věděj).

V kratších rozhovorech tradičně nemůžu přijít na chuť trialu, pohled na cyklistickou kokosku na mě má vždycky nepříznivý dopad. Snad je to jenom můj problém a spousta čtenářů si o Milošovi Pospíšilovi rádi počtou. Nevim. Na další stránce mi aspoň spravil chuť Tomáš Řanda. O tomhle mladým týpkovi určitě ještě hodně uslyšíme. Mimochodem jeho can-cany vypadají obvykle lépe než na týhle fotce.

Návod na 360 chtěla nejdřív redakce po mně, což mi okamžitě přišlo jako špatnej nápad. Odkázal jsem je na Jirku Karlíka, kterej má 360 hodně jistou a stabilní. Přišlo mi přitom nemístný vykládat do telefonu filozofické úvahy, jakože Jirka ji točí s obráceně nohama, než je obvyklý (stejně jako Nyquist) a že to má potom maličko jiný vlastnosti, a jestli vůbec není trochu pošetilý psát how to na 360, jelikož ji každej dělá jinak a nějakej návod v podstatě neexistuje. Pro některý začínající jezdce, kteří ani netušej, že se musej koukat kam točej, to třeba ale může být inspirující a poučné. Takže proč ne.

Přes techniku, kde se tentokrát můžeme dočíst o pedálech a pláštích, se dostáváme na konec, kde se nachází text přezdívaný sliby chyby neboli těšte se na příště. Ten je ovšem na popředí mé oblíbené fotky super luxusního kola, který podle mě moc není na scuffy, grindování ani hopsání na zadním, za to vykazuje vysoké kvality pro mezihospodské pojížďky. A to hned z několika důvodů: Do hospody vás obvykle doveze; pokud se zkalíte na kaši a ráno se někde probudíte bez kola, netíží vás žádná velká ztráta; máte-li ho řádně vytuněný na sebe, nemusíte ho ani zamykat, případný čórkař ho po několika ujetých metrech zahodí, že se na tom nedá jet. Z vlastní zkušenosti vřele doporučuju.

A to je z posledního DB vše. Celkový můj dojem je z něj i přes některý výhrady poměrně ucházející, i toto číslo se drží na slušné úrovni nastolené minule. Převratnou událostí je zmínění se o 4 elements v souvislosti s pořadatelstvím jejich akcí. Redakce tím udělala první krok k obnovení spolupráce, což je jedině dobře. Kdo ví, třeba se za pár let dočteme obsáhlej report i o tom, jak nějakej významnej evropskej rider navštívil Kamila Feifera a jeho vyhlášenej Monkey camp. Kéž by.

Každopádně jen tak (alespoň takhle) dále.