Interview by: Jason a. Davis - notfreestylin

Foto: Etnies

Překlad : Mošnik

Taj Miheliche asi nebude potřeba nikomu z vás nějak extra představovat. Snad jen to, že tenhle 31-letý Texasan je jeden z nejlepších a nejuznávanějších světových BMX riderů a navíc spolumajitel a spoluzakladatel kultovní značky Terrible One.

Taj. Zajímavé jméno. Jak si k němu vlastně přišel?

Myslím, že ta historka zní asi takhle: Nedlouho před tím než jsem se narodil, byla moje máma v auto kině a dávali tam film ve kterém vystupoval starý bluesový zpěvák Taj Mahal. Jí se jeho vystoupení moc líbilo a rozhodla se, že bych se tak mohl jmenovat.

Jak jsi se dostal k BMX?

Mám pocit, že jezdím odjakživa. Nevím jak to bylo přesně, ale od chvíle, kdy jsem poprvé sednul na kolo, bylo to pro mě naprosto přirozené a moc mě to bavilo. Měl jsem staršího bratrance, který jezdil bmx a ten mě k tomu vlastně přivedl. Na kole jsem ale jezdil vždycky.

Jaké jsou nejstarší vzpomínky na tvoje začátky?

Jak zkouším vyskočit na co nejvyšší obrubník nebo skočit co nejdál na rovině. Hodně mě bavilo skákat co nejdál.

Jaké bylo tvoje první dobré kolo?

Bylo to Mongoose Californian. V Mongoose podle mě dělali hodně kvalitní kola v době, kdy je ještě vyráběli ve Státech a ne na Taiwanu.

A jaký kola jsi měl potom a co se ti na nich líbilo?

Měl jsem jeden z prvních Kastanů. Sice nemělo jednu vidlici, ale bylo ze stejný série. To kolo bylo z vynikajícího tepelně zpracovanýho materiálu, který se nepoužívá ještě ani dneska a bylo celý červený. Další kolo na který jsem si ušetřil a koupil byl Robinson, ale to mi velmi záhy ukradli.

Jaká byla scéna tenkrát v Michiganu?

Nemyslím, že by tam byla nějak extra velká scéna, zvlášť z pohledu kluka bez auťáku jak jsem byl já. Bylo tu pár kluků ze sousedství s kterýma jsem jezdil, prostě přicházeli a odcházeli. Většinou to vypadalo tak že, se jezdilo s tím kdo byl zrovna k dispozici a kde se dalo. Později jsem se seznámil s Ronem Kimlerem, který bydlel ve stejným městě, začal mě brát na kontesty a pomohl mě se odtud dostat.

Jaké jsi měl poslední "opravdové" zaměstnání?

Pracoval jsem v Juice baru a vyráběl džusy a ledovou tříšť. Byla tam docela sranda.

Jak vypadaly začátky Terrible One? Mám dojem že první zmínky se objevily už v Road Fools 1.

Vlastně to bylo tak, že já a Joe Rich jsme začli dělat T-1 právě v době RF1. Pracovali jsme na tom 6 měsíců předtím a snažili se, aby bylo všechno v pořádku než začneme. Bylo to pro mě nezbytný, chtěl jsem se vymanit ze spárů mých sponzorů a postavit se na vlastní nohy. Cítil jsem, že můžu dát bmx něco ze sebe a nejlepší způsob jak to udělat bylo založit vlastní firmu.

Jak jsi přišel na název Terrible One?

Vymysleli jsme to společně s Joem. Prostě nám to přišlo jako úžasný slovní spojení, který se ale nedá konkrétně zdefinovat. Byla to pro nás důležitá věc. Chtěli jsme být se značkou T-1 schopni dělat cokoli a název, který přímo nevyjadřuje že se jedná o kola nebo neodhaluje, že to má s nimi něco společnýho nám přišel perfektní. A teď je jeho význam naplněn, vyjadřuje nás. Používáme jej jako téma pro naši další cestu.

O jakých dalších názvech jste uvažovali?

Vzpomínám si že jsme měli obrovský seznam jmen než jsme vybrali to pravé. Sice jsme byli už ze začátku zaměřeni právě na název Terrible One, ale uvažovali jsme o spoustě dalších jako třeba Blue Division, Red Five, Faction, Catputer a další ještě horší.

Vzpomínám si še s vámi začínal Chris Rye, jak to s ním vlastně dopadlo? Vyplatili jste ho nebo co?

Když jsme začínali, nechtěli jsme mít nic do činění s bussinesem nebo reálným obchodem. Chtěli jsme s Joem dělat jen to co nás baví, vychytávat design podle vlastní vize a návrhů. Mysleli jsme, že to bude fungovat, když vedle sebe budeme mít lidi jako Chrise a Marka z Propsu, když se oni budou starat o obchodní stránku věci. Tohle spojení ale nefungovalo vůbec, zvlášť když oni byli v Chicagu a my v Texasu. My jsme navíc hodně tvrdohlaví lidi, kteří chtejí dělat věci po svém. Asi si dovedete představit jak nás s Joem musela bolet hlava, když jsme dostávali po telefonu vynadáno, že jsme třeba špatně zabalili krabice, zvlášť když jsme to dělali poprvé v životě. Ta spolupráce netrvala dlouho, ale byla to pro nás cenná zkušenost. Teď si všechno řídíme sami, což je sice dost práce navíc, ale všechno je jak má být.

Pomáhali vám na začátku nějací ivestoři?

Ne.

Kde jste tedy sehnali peníze? Bylo to z úspor, od sponzorů....?

Půjčil nám přítel, my všechno utratili, ale všechno se nakonec rozjelo tím správným způsobem.

Mohli byste žít jen z T-1 kdyby jste neměli osobní sponzory?

Ne. T-1 není výdělečné, to co vyděláme stačí jen na chod firmy.

Před T-1 sice už nějaké rider-owned společnosti fungovaly, nicméně myslíš, že jste ovlivnili ty kteří začali až po vás?

Možná. Nevím jak moc jsme koho ovlivnili, ale možná se spousta věcí urychlila a lidi dostali odvahu taky začít svůj vlastní bussines.

Nedávno jste navhli inovovaný T-1 Barcode. Je nějaká šance, že vytvoříte další model rámu?

Udělali jsme 21" Top Tube, už od začátku děláme 20,6" a teď přišla ještě 20" TT. Máme v plánu dělat dětskou velikost 19" TT. Stále to bude pro klasickou velikost kol, ale půjdeme asi dolů s váhou.

Rámy T-1 Barcode jsou známé svou vysokou kvalitou. Jaká byla největší maličkost, kvůli které se nějaký rám neprodal?

Požkozená barva je z mýho pohledu prkotina, ale existujou shopy, které nám vrací věci zpátky kvůli tomu, že se trochu poškrábaly při přepravě. Jinak náš výrobce je opravdu dobrý, takže když se podaří vytvořit nějaký zmetek, tak my to nevidíme, protože se zachytí při výstupní kontrole.

Myslíš že by bylo T-1 tak populární kdybyste ho nevlastnili ty a Joe?

O tom pochybuji. My nemáme žádnou vlastní reklamu a v podstatě to funguje tak, že když naši sponzoři fotí pro nějakou svoji reklamu mě nebo Joea, tak je zároveň vidět, že jezdíme na rámu T-1.

Jak se cítíte v roli celebrit? Je to pro vás příjemné?

Ani ne. Ale někdy jsem překvapen, jak jsem vlastně v této pozici šťastný. Dejme tomu, že jezdím dobře, ale vždycky se může najít někdo, kdo si to dává ještě líp, ale já mám jistotu, že budu mít ty nejlepší sponzory zatímco ten druhý nedostane zadarmo ani trubku. Je to prostě výhoda a navíc člověka motivuje se udržet ve špičce a dělat věci ještě líp.

Ještě donedávna to vypadalo, že se firmy snaží vyrábět nezničitelná kola. Teď se ale začalo hrát hodně na váhu. Myslíš že se bude zachácházet až do krajnosti a bude se jezdit na super lehkých kolech?

To záleží na konkrétní situaci. Problém je v tom, že dokonce i ostřílený streetař jako třeba Van Homan se snaží být méně hrubý ke kolu, než třeba kluk který začíná. Profesionál zkrátka nebude mít 2 roky stejný rám, a tudíž ani nehraje na to aby mu nějak extra dlouho vydržel. Je těžký chtít od výrobců nějaké zřetelné hledisko. Můžu klidně vyrobit pěti librový rám, který pode mnou úplně bez problémů vydrží, a pravděpodobně vydrží i pod spoustou dalších lidí, ale začínající jezdec, který se učí jej pravděpodobně ve velice krátké době lehce zlikviduje. Nejideálněší by bylo, kdybychom mohi lidi otestovat, než jim prodáme kolo a pak jim ho vyrobit přesně podle toho co potřebují....ne dělám si legraci. Prostě se snažíme udělat design, který bude vyhovovat co největšímu počtu lidí. Myslím, že klíčem je, nepoužívat zbytečně nadměrné množství materiálu, ale v těch mezích aby bylo dostatečně pevné.

Máš pocit že ti lehké kolo může pomoci líp jezdit?

To bych teda neřekl. Moje předchozí kolo bylo speciálně odlehečené. Ale teď jezdím na řadovém modelu Barcode s žádnými specialními odlehčenými součástkami. Můžu dělat všechny triky na jakémkoli kole. Rozdíl ve váze, ve výsledku není tak patrný, mluvíme třeba o rozdílu jen 2 libry! To je toho!

Nemyslíš, že někdy jméno Taj (jako ochranná známka) má větší váhu než Taj jako osoba?

Ne. Taj BMXer, kterýho děti vidí na videu a v časopisech je jen reklamní trik. Je to jen iluze. Ve skutečnosti se snažím být tak otevřený jak jen mohu a ukázat všechno co mě doopravdy vyjadřuje, ale diváci a čtenáři mohou vidět je výsek toho, jaký ve skutečnosti jsem. I když si můžete přečíst spoustu rozhovorů, vidět spoustu videií nikdy se nemůžete dozvědět tu pravou realitu. Média zkrátka nemohou zprostředkovat realitu takovým způsobem, jak to dokáže jen osobní kontakt. Je úplně jedno co si o vás kdokoli myslí nebo říká, když vás nikdy v životě nepotkal a nepoznal.

Všiml jsem si, že spousta zboží nese tvoje jméno, včetně třeba botek od Etnies. Asi jsi moc času studiu pedikůry nevěnoval, tak jak se můžeš fundovaně věnovat designu obuvi?

Etnies má pěknou řádku už hotových forem pro boty, takže já jenom řeknu, že bych třeba potřeboval aby těsněji obepínaly prsty, nebo aby vložka byla pod patou trošku vyšší a tak. Vlastně jen specifikuji to co oni už mají dávno připravené. Co se týká deignu, tak mám v hlavě třeba nějakou představu a pak si ssebou ještě vezmu několik párů starších bot a pak jen řeknu, že tady bych chtěl to a to aby to vypadalo tak a tak a oni si s tím už nějak poradí. A nebo jim pošlu nějaké kresby se kterými jsem si před tím trošku vyhrál. No a pak se udělá například pět různých prototypů a já v nich nějakou dobu chodím a pak se rozhodnu který jsou nejlepší.

Co pro tebe znamená 11. září 2001?

To byl opravdu divnej den. Byl jsem zrovna na kurzu, uprostřed výuky nějakýho účetního počítačovýho programu a najednou jsme se to dozvěděli a matematika a čísla se najednou zdála být tak hrozně nedůležtá. Seděl jsem jako opařený. Myslím, že je důležité si uvědomit, jak jsou život a všechno co děláme pomíjivé.

Co si myslíš o válce proti "teroru"?

Příjde mi to jako velkej posranej vtip. A navíc vůbec ne zábavnej. Vypadá to docela legračně když bombardujeme zemi, o níž nemáme pražádný důkaz, že s tím má co do činění. Jedinou jistotu kterou máme je, že lidi kteří to 11. září udělali jsou mrtví, protože seděli na předních sedadlech těch letadel. Válka proti terorismu začala mnohem, mnohem dřív a všechno díky americe a její agresivní zahraničí politice a vojenským akcím.

Myslíš že Bush od té doby celou situaci zvládnul?

Myslím, že je to posraný imbecil. Jeho prohlášení že: "Když nejste s námi, tak jste s teroristy", z nej pro mě udělaly totálního kreténa. Nikdy ve svém životě jsem nuctíval žádnýho špinavýho chamtivýho politika, tak proč bych měl být najednou milovník teroristů, když nejsem na jeho straně?

Co říkáš na nový druh vlastenectví, které lidi poslední dobou ukazují? Já myslím, že když jsi nebyl vlastenec 10. září, tak nemůžeš být najednou vlastenec po 11. září.

Nikdy jsem nebyl vlastenec. Pro mě je vlastenectví něco jako když někdo povzbuzuje svoje domácí fotbalový mužstvo a tak podobně. Je to totální blbost. Možná vyzním jako novodobý hipík, ale především se považuju za občana týhle planety a až teprve potom za občana USA. Nevím proč nějaká hloupá čára na mapě by měla rozhodovat o tom koho mám mít rád a koho nenávidět. Je to stupidita.

Myslím že ekonomický úpadek na konci 80-tých a na začátku 90-tých let měla za následek i úpadek našeho sportu. Myslíš že úpadek který prožíváme nyní se opět projeví na BMX?

Dívám se na to ze svého pohledu. Jestliže se ceny oceli vystřelí do nebeských výšin, samozřejmě se to projeví na cenách kol. Na druhou stranu si ale myslím že sporty jako skateboarding a BMX, se už staly součástí našeho života do té míry, že se teď nemůže stát, že by zmizely nebo upadly do zapomenutí, jako se to stalo tenkrát.

Čím dál víc lidí poslední dobou ztrácí plnou sponzorskou podporu velkých týmů, myslíš že tím pádem vznikne víc jezdci vlastěných (rider owned) firem?

Těžko říct. Myslím že obří společnosti šly do BMX jenom proto, aby je bylo vidět v televizi, aby mohly prodat co nejvíc horských kol nebo jakýkoli jiný komerční artikl. Nebylo to BMX které živilo obrovský Schwinn team, ale byly to firmy na hamburgery (Wendy’s), továrna na auta (Toyota) a firma na nealko (Right Guard), které platili Schwinnu jejich jezdce. Podle mě, jestliže se budou všechny tyhle korporace postupně vypařovat, tak to nebude mít vliv na BMX jako takový, ale jenom na hrstku lidí, kteří byli těmito společnostmi podporováni. Přece to není tak, že když letos Trek, Kona, Canondale, Garry Fisher a podobně, nebudou vyrábět BMX kola, tak se všichni poserou a přestanou jezdit.

Nikdy by mě nenapadlo, že příjde den kdy obří giganty jako GT a Schwinn se promění v podřadné společnosti prodávající nekvalitní kola v supermarketech, rozpustí svoje profi týmy a budou vypuštěny ze sortimentu lokálních bikeshopů. Co si myslíš o GT / Schwinn zániku a jaký to může mít dopad na tvůj vlastní bussines?

Jediné o co mám strach jsou lokální bike shopy. Čím víc obchoďáků bude brát kola ve velkém a čím víc lidí si je tam nakoupí tím víc malých obchůdků zkrachuje. To mě sere. Lokální bike shopy jsou důležitou součástí scény...nebo přinejmenším by měly být. Je potřeba aby někdo fundovaný byl tam, kde kde všechno začíná. Obchoďák začínajícímu riderovi nepomůže vybrat to nejlepší co potřebuje, neporadí mu, neopraví mu rozcentrované kolo, když poprvé skočí na obrubník, prostě jen prodává, aby co nejrychleji vydělal.

Ptal jsem se spousty jezdců co je přivedlo k BMX a zjistil sem že to byly filmy jako E.T. (1982) nebo RAD (1986). Dnes máme televizní programy, internet a počítačové hry. Jaký efekt pro BMX bude mít tahle masová prezentace?

Určitě díky tomu spousta lidí začalo jezdit. Jsou tu kvanta nových tváří, jako nikdy před tím. Já jsem z toho jen trochu rozpačitý, protože tahle masová prezentace nás všechny vzdaluje od toho, o čem BMX vlastně je.

S kým teď jezdíš?

Žiju v Austinu TX, takže je tu asi padesát tisíc lidí se kterými můžu pojezdit. Ale standartně to je Joe Rich, Sandy Carson, Dave Vandermass. Jezdíme hodně v naší T-1 rampě. Občas se objeví Reuben Alcantara.

Které jezdce nejvíc uznáváš?

Matt Hofmana, Briana Fostera a Chrise Moellera.

Největší úspěchy v kariéře?

Že můžu hodně jezdit, učit se nové věci a cestovat. Cestuju po celém světě a poznávám tuny a tuny skvělých lidí a spoustu úžasných míst.

Co tě baví kromě kola?

Hodně mě baví učit se jezdit na skateboardu, protože je to dost těžký a já jsem začátečník. Taky mě baví učit se hrát na kytaru a rád dělám designy a vůbec všechno kolem Terrible One.

Tvoje cíle do budoucna?

Zůstat otevřený s vírou, že věci budou fungovat. Co nejvíc jezdit a zlepšovat se. Naučit se hrát na kytaru. Taky mám v hlavě spoustu nových nápadá a doufám, že se uskuteční.

Pro více informací a fotky určitě navštivte stránky Terrible One

www.terribleone.com